Ostatní služby - Detence a detenční řízení

  • nepodepsání souhlasu s hospitalizací
  • detenční řízení
  • ustanovení opatrovníka-advokáta
  • náklady řízení
  • další dopady – svéprávnost, hrazení péče

1. Úvodem k detenčnímu řízení

Byli jste hospitalizovaní v nemocnici a dostali jste v souvislosti s touto hospitalizací nějaké písemnosti od soudu? Pokud ano, níže naleznete vysvětlení, oč se jedná (a co z toho plyne či neplyne).

Pokud jste pro svůj zdravotní stav nepodepsali souhlas s hospitalizací hned v první den svého pobytu v nemocnici (a to nejčastěji proto, že Vám to neumožňoval Váš zdravotní stav), pak se k Vašemu pobytu v nemocnici vedlo tzv. „řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu a dalším držení ve zdravotním ústavu" (zkráceně označované jako „detenční řízení", což nijak nesouvisí s tzv. „detenčními ústavy" pro duševně narušené pachatele trestné činnosti).

2. Koho se toto řízení týká?

Řízení označované zkráceně jako „detenční řízení" se týká všech osob, které se dostaly do zdravotního ústavu (tj. do jakékoli nemocnice) bez svého písemného souhlasu.

To znamená, že se jedná nejen o ty, kdo s přijetím do zdravotního ústavu výslovně nesouhlasili, ale i o všechny ty, kdo souhlas v písemné formě nebyli schopni dát (popř. pro svůj aktuální zdravotní stav v době přijetí do zdravotního ústavu).

3. Je to nějaká novinka?

V právním řádu ČR je toto řízení od roku 1992, ale cca do roku 2005 v praxi ale převládal volnější přístup, kdy bylo jednoznačnou snahou vést toto řízení pouze k pacientům psychiatrických oddělení či k pacientům, kteří hospitalizaci výslovně odmítali. Poté byl zákon dodržován v plné šíři, tj. i v případech pacientů, kteří se v nemocnici ocitli např. po autonehodě a se svou léčbou by samozřejmě souhlasili, pokud by nebyli v bezvědomí. U těchto pacientů došlo od roku 2013 ke změně, kdy je reflektováno to, že tito pacienti byli do zdravotního ústavu přijati bez souhlasu proto, že jej pro svůj zdravotní stav fakticky udělit nemohli (postup soudu je v tomto případě méně formální).

4. Co je předmětem tohoto řízení?

Řízení má za cíl ochránit práva osoby umístěné do zdravotnického zařízení bez svého souhlasu (právo na osobní svobodu). Předmětem řízení je přezkoumání existence zákonného důvodu pro přijetí do zdravotnického zařízení bez souhlasu pacienta (při delším pobytu i následně důvodnosti dalšího pobytu).

Důvody, kdy může být kdokoli hospitalizován bez ohledu na to, jestli s hospitalizací souhlasí (a souhlas podepíše) jsou uvedeny v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Konkrétně v jeho § 38 odst. 1. Jedná se o tyto tři důvody:

a) pacientovi bylo

1. bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo ochranné léčení formou lůžkové péče,

2. je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví,

3. je podle trestního řádu nebo občanského soudního řádu nařízeno vyšetření zdravotního stavu,

b) pacient ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak, nebo

c) pacientův zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas.

V praxi k hospitalizacím bez písemného souhlasu pacienta dochází nejčastěji dle písm. c), tj. u všech pacientů, kteří do nemocnice přijeli v natolik závažném stavu, že na podepisování jakýchkoli papírů nebyl čas, popř. podle písm. b), a to u psychiatrických pacientů.

5. Jak toto řízení probíhá?

Zdravotnické zařízení je povinno do 24 hodin nahlásit soudu každého pacienta, který v těchto prvních 24 hodinách nepodepsal souhlas s hospitalizací.

Soud (okresní soud místně příslušný pro dané zdravotnické zařízení) zahájí řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu a dalším držení ve zdravotním ústavu.

V praxi je pacient následně (nejpozději však do 7 dnů od svého přijetí do nemocnice) navštíven pracovníky příslušného soudu.

Umožňuje-li jeho stav s pracovníky soudu hovořit, doručí mu tito zpravidla osobně usnesení o zahájení řízení a následně mu stručně vysvětlí jeho procesní práva v tomto řízení a dotáží se jej, zda-li si volí pro řízení zástupce/zmocněnce (osobu, které důvěřují a která je starší 18-ti let, plně svéprávná a pro soud dosažitelná, v žádném případě se nemusí jednat o osobu s právnickým vzděláním). Následně pacienta stručně vyslechnou k tomu, za jakých okolností se dostal do nemocnice, proč neudělil v prvních 24 hodinách souhlas s hospitalizací a zda-li své přijetí do nemocnice považuje za potřebné.

Pracovník soudu rovněž vyslechne jeho ošetřujícího lékaře, a to k důvodům, pro které byl pacient do zdravotnického zařízení přijat, i k jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu (soud v tomto případě nezajímají konkrétní diagnózy, ale jde mu o to, jak se zdravotní stav pacienta fakticky projevoval (např. po dopravní nehodě byl jeho stav natolik závažný, že mu selhávaly základní životní funkce...).

Pokud je dle ošetřujícího lékaře pacientův stav i nadále závažný a neumožňuje mu komunikovat s pracovníky soudu jmenuje mu soud zástupce – opatrovníka - z řad advokátů (jmenovat pacientovi advokáta soudu přikazuje v takovém případě zákon). Stejně postupuje soud i v případě pacientů, kteří si při „rozhovoru" s pracovníkem soudu zmocněnce nezvolili (viz výše).

Do 7 dnů od okamžiku, kdy se pacient dostal do zdravotního ústavu bez svého souhlasu, musí soud vydat rozhodnutí, zda-li shledal za splněný některý ze zákonných důvodů, a pokud ano, zda tyto důvody trvají. Kromě výpovědi pacienta a ošetřujícího lékaře si soud může obstarat i další důkazy, jsou-li pro rozhodnutí potřebné. Soud ve věci rozhoduje zpravidla bez nařízení ústního jednání.

Rozhodnutí může být buď takové, že pacient byl převzat do zdravotního ústavu z některého z důvodů uvedených výše (většina rozhodnutí) nebo naopak takové, že zde zákonný důvod nebyl a pacient má být okamžitě z ústavu zdravotnické péče propuštěn.

Rozhodnutí doručuje soud do 24 hodin od jeho vydání umístěnému člověku, jeho zástupci, kterého si pacient určil, nebo advokátu – opatrovníkovi, a dále zdravotnímu ústavu (který je rovněž účastníkem řízení). Ode dne doručení rozhodnutí jedné z těchto osob, běží 15-ti denní lhůta pro podání odvolání (podání odvolání nezpůsobuje, že by nemocnice musela pacienta okamžitě propustit, pacient zůstává v nemocnici i nadále, dokud jej lékaři nepropustí sami z důvodu zlepšení zdravotního stavu).

I v případě, že bylo rozhodnuto, že pacient byl převzat do zdravotního ústavu v souladu se zákonem, neznamená to, že v tomto ústavu může být držen neomezeně dlouho. Pomine-li tento zákonný důvod (tj. zdravotní stav pacienta se zlepší nebo pacient změní svůj postoj k pobytu ve zdravotnickém zařízení), může jej zdravotnické zařízení kdykoli propustit (žádné rozhodnutí soudu již k tomuto není třeba).

6. Co má za úkol soudem ustanovený opatrovník – advokát?

Soudem ustanovený advokát má za úkol zastupovat pacienta jen v tomto řízení. Za klienta (pacienta) tak nemůže vyřizovat a řešit žádné další věci, nesouvisející s tímto detenčním řízením – př. nemůže řešit klientovi bytové problémy, sociální dávky, ale ani adekvátnost zvolené léčby, pobyt v jiném zdravotnickém zařízení... Advokát tak může s klientem pouze probrat to, jak se dostal do zdravotnického zařízení, zda-li toto bylo důvodné nebo zda-li se jednalo o nadbytečné (a tedy nezákonné) omezení jeho osobní svobody, a v tomto druhém případě mu poskytnout veškerou právní pomoc směřující k propuštění ze zdravotnického zařízení a vyslovení nesprávnosti postupu nemocnice, která jej bez jeho souhlasu hospitalizovala, ač k tomu neměla zákonný důvod.

7. Kdo to zaplatí?

Ustanovený opatrovník – advokát vykonává svou činnost z pohledu pacienta zdarma. Náklady mu budou proplaceny státem. Stejně tak další náklady řízení nese stát. Pouze, pokud si pacient vybral advokáta sám, pak si jej i sám zaplatí.

8. Co se děje, pokud je pacient hospitalizován i nadále?

Je-li pacient omezen ve styku s vnějším světem, soud své rozhodnutí o přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu znovu přezkoumá a pokračuje v řízení o vyslovení přípustnností dalšího držení ve zdravotním ústavu (ze zákona ve stanovené lhůtě musí).

Trvá-li pobyt pacienta ve zdravotnickém zařízení bez jeho souhlasu zpravidla déle než 2 měsíce ustanoví soud znalce, aby se vyjádřil k existenci některého z důvodů pro hospitalizaci bez souhlasu pacienta (viz otázka č. 3) a popř. i k dalším otázkám.

Znalec zpracuje znalecký posudek (poté, co osobně vyšetřil pacienta). Soud následně nařídí jednání. O nařízeném jednání soud informuje zástupce nemocného (advokáta – opatrovníka) i pacienta (pokud je tento dle vyjádření lékaře či znalce schopen účasti u soudu).

Do 3 měsíců od toho, co soud vyslovil přípustnost převzetí pacienta do zdravotního ústavu a trvání jeho důvodů, musí soud rozhodnout o přípustnosti dalšího držení pacienta ve zdravotním ústavu. V tomto rozhodnutí musí soud uvést i dobu, po kterou je možno pacienta ve zdravotnickém zařízení držet (tato doba může být nejvýše 1 rok). I proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání (rovněž do 15-ti dnů).

ZDE JE JIŽ NUTNÉ, ABY SOUDCE PACIENTA POKUD MOŽNO OSOBNĚ VYSLECHL V praxi k tomu však mnohdy nedochází. Viz nedávné rozhodnutí Ústavního soudu ČR - I. ÚS 1974/14 z března 2015.

Pokud má být pacient ve zdravotnickém zařízení bez svého souhlasu i po uplynutí doby uvedené v rozhodnutí, musí soud opětovně rozhodnout, zda-li je tento jeho pobyt v souladu s důvody uvedenými v zákoně (opět s uvedením doby – nejvýše 1 rok).

Toto rozhodnutí rovněž nebrání tomu, aby byl pacient propuštěn ze zdravotnického zařízení na základě názoru lékaře, že to jeho zdravotní stav již umožňuje (netřeba k tomu žádné rozhodnutí soudu).

I před uplynutím doby, do které je držené ve zdravotním ústavu přípustné, může umístěný pacient, jeho zástupce, opatrnovník nebo osoby mu blízké žádat o nové vyšetření a rozhodnutí o propuštění ze zdravotního ústavu.

9. Má toto řízení nějaké důsledky?

Kromě zodpovězení otázky, zda-li byla pacientova hospitalizace i bez jeho souhlasu nutná (tj. zda-li se nejednalo o nadbytečné omezení osobní svobody pacienta), toto řízení nemá žádné další důsledky. Končí nejčastěji tím, že je pacient propuštěn z nemocnice domů, popř. dá písemně souhlas s hospitalizací. Pak mu ještě přijdou v tomto případě rozhodnutí soudu o tom, že „řízení se zastavuje" (opět není mezi soudy shoda a některé soudy toto rozhodnutí vydávají, jiné prostě nic dalšího nečiní) a usnesení o tom, že náklady řízení platí stát.

V žádném případě řízení nesouvisí s přezkumem (omezení/zbavení) svéprávnosti.

Řízení nemá vliv na žádné další pobyty pacienta v nemocnici. Vztahuje se vždy jen k jednomu konkrétnímu pobytu pacienta v konkrétní nemocnici. Při přeložení pacienta do jiné nemocnice tak začíná řízení nové (se všemi „papíry").

Drobnou výhodou může být skutečnost, že v případech, kdy došlo k hospitalizaci bez souhlasu pacienta v souladu se zákonnými důvody (výše) a správnost tohoto postupu potvrdil soud, pak dle § 16a odst. 2 písm b) z. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nejsou tito pacienti povinni platit regulační poplatky.

Nový občanský zákoník     Nový zákon o obchodních korporacích



„Upozornění: Texty jsou pouze informativní. Konkrétní případy je třeba individuálně posoudit. Advokátní kancelář nenese odpovědnost za případnou škodu způsobenou nevhodným použitím či výkladem uvedených textů.“

Informace dle z. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele: nejsou-li u jednotlivých služeb uvedeny konkrétní ceny, řídí se ceny advokáta vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif; orgánem příslušným k řešení spotřebitelských sporů je Česká advokátní komora – www.cak.cz

LAW4U Horní lán 1328/6
Olomouc
779 00

Pobočka AK:
9. května 8
Moravská Třebová
571 01
Pobočka AK:
Biskupská 8
Ostrava
702 00

Tel:+420 601 207 080
E-mail:info@law4u.cz
Web:www.law4u.cz