Laik se diví, odborník žasne
23.11.2014
V rozhodnutích soudu se občas setkáváme s výroky, které máme chuť křičet do světa ..... Např. jsme řešili případ klientky, u níž soud pochybil tak, že po podání žaloby spis založil do spisovny (nevyřešený) a přišel na to až po 7-mi letech k urgenci klientky. V řízení o odškodnění za nepřiměřenou délku soudního řízení jsme se dočetli "výborný" argument: .....postup řízení byl plynulý s výjimkou jednoho průtahu.... (odškodné však ve výsledku přiznáno bylo).
Další klient se pro změnu dozvěděl, že pokud přišel o řádově o miliony (řešeno v trestním řízení, klient vystupoval jako poškozený), tak je již odškodné za délku řízení v řádek desítek tisíc nevytrhne.... (s tímto argumentem mu odškodné přiznáno nebylo).
Aktuálně nechápavě vrtím hlavou nad úvahou jistého soudu ze severních Čech. V kauze, kde se řeší výpověď z práce z roku 1996 (!), byla klientovi přiznána část dlužné mzdy (za práci v roce 1996). Úroky z prodlení však přiznány nebyly, a to s odůvodněním, že je nemravné, aby klient dostal od bývalého zaměstnavatele na úrocích částku 100 tis. Kč, když už dostal odškodné za délku soudního řízení ... (no, podle mně se tu míchají 2 věci - jedna věc je vztah mezi státem a poškozenými délkou soudního řízení, což jsou jak klient tak jeho zaměstnavatel, a druhou věcí je vztah mezi klientem a jeho zaměstnavatelem, kde je sice částka 100 tis. Kč na úrocích vysoká, ale dlužná mzda z roku 1996 si jistě při platbě v roce 2014 úročení zaslouží).